The Isolation of DNA by Polycharged Magnetic Particles: An Analysis of the Interaction by Zeta Potential and Particle Size

Abstract

Magnetic isolation of biological targets is in major demand in the biotechnology industry today. This study considers the interaction of four surface-modified magnetic micro- and nanoparticles with selected DNA fragments. Different surface modifications of nanomaghemite precursors were investigated: MAN37 (silica-coated), MAN127 (polyvinylpyrrolidone-coated), MAN158 (phosphate-coated), and MAN164 (tripolyphosphate-coated). All particles were positive polycharged agglomerated monodispersed systems. Mean particle sizes were 0.48, 2.97, 2.93, and 3.67 m for MAN37, MAN127, MAN164, and MAN158, respectively. DNA fragments exhibited negative zeta potential of 0.22 mV under binding conditions (high ionic strength, low pH, and dehydration). A decrease in zeta potential of particles upon exposure to DNA was observed with exception of MAN158 particles. The measured particle size of MAN164 particles increased by nearly twofold upon exposure to DNA. Quantitative PCR isolation of DNA with a high retrieval rate was observed by magnetic particles MAN127 and MAN164. Interaction between polycharged magnetic particles and DNA is mediated by various binding mechanisms such as hydrophobic and electrostatic interactions. Future development of DNA isolation technology requires an understanding of the physical and biochemical conditions of this process.

Magnetická izolacebiologických cílů je hlavní poptávka v dnešním biotechnologickém průmyslu. Tato studie se zabývá interakceí čtyř povrchově upravených magnetických micr a nano částic s vybranými DNA fragmenty. Různé povrchové úpravy prekuzorů nanomaghemite byly zkoumány: MAN37 (křemen potažené), MAN127 (polyvinylpyrrolidon potažené), MAN158 (fosfát potažené) a MAN164 (tripolyfosforečnan potažené). Všechny částice byly pozitivní polynabité glomerované monodispersed systémy. Velikosti částic byli 0,48, 2,97, 2,93, a 3.67 m MAN37, MAN127, MAN164 a MAN158. DNA fragmenty vykazovaly negativní zeta potenciál 0,22 mV za závazné podmínky (vysoká Iontová síla, nízké pH adehydratace). Pokles částic zeta potenciálu při expozici DNA byly sledovány s výjimkou částic MAN158. Velikost měřených částic MAN164 se zvýšil o téměř dvojnásobek po expozici DNA. Budoucí vývoj technologií izolace DNA vyžaduje pochopení fyzikálních a biochemických podmínek v tomto procesu