Esence performance

Abstract

Zásadní je otevřenost vůči specifickému zakoušení bytí a možnosti dosažení relativní dokonalosti při horizontu maxima, příp. i následného přehoupnutí se přes tento horizont, tedy naplnění potence v jejím maximu a nejvyšší výkonnosti, jež vrcholí performativním aktem. Ten nás vede k odkazu, jenž je potvrzením autenticity, opravdovosti presence. Taková presen(ta)ce je pak autotelická. Takto aktualizovaná potence, je ve své presen(ta)ci zbavena hédonistického sobectví.

Openness to a specific experience of being and the possibility of achieving relative perfection at the maximum horizon is essential, as is the subsequent move beyond this horizon, that is to say the fulfillment of its potential at its maximum level, culminating in the performative act. This leads us to a link that is the confirmation of authenticity, the reality of presence. Such presence is then autotelic. Potential, updated as such, is in its presentation deprived of hedonistic selfishness.