Architektonický obraz jako nositel významu

Abstract

Jednou z přidaných hodnot architektonického díla je schopnost být nositelem komplexní informace zakódované ve tvarech a formách. Tato práce se zabývá významem v tom smyslu, jak architektonické dílo ve svém uspořádání odráží záznam tvůrčího procesu, jak artikuluje vztahy uvnitř celku a vztahy se svým okolím. Autor srovnává fenomenologický přístup Christiana Norberga-Schulze a Juhani Pallasmaa s teorií "center" Christophera Alexandera při objasnění "architektonického obrazu". Studie předkládá Alexaderův pojem "celistvost" jako klíčový při vytváření významuplného prostředí. Paradigma celistvého světa se nabízí jako odpověď teorie architektury na krizi prostředí a nabízí metodu, jak vytvářet z prostoru poetické" místo.

Christian Norberg-Schulz's phenomenological approach searching for meaningful "place" finds support in the Christopher Alexander's theory of "centers". By comparing the two approaches the study is proposing an architectural image based on the concept of "wholeness" as an answer of architectural theory to the crisis of environment and loss of poetic place.